Když jsi odešel, vzal jsi s sebou mé srdce

Říkají, že dříve nebo později se dostanete přes všechny a všechno. Potřebujete jen čas. A mají částečně pravdu.

Čas hojí většinu ran. Ale tyto rány zanechávají jizvy, které se nikdy nemohou uzdravit.

To vám nikdo neřekne nikdy se skutečně nedostaneš nad někoho, koho jsi miloval. Prostě se nějak naučíte žít bez nich ve svém životě.

Učíte se, protože musíte. Protože jste k tomu nuceni a protože je to jediná možnost, která vám zbývá, pokud plánujete přežít.

Nakonec jsi byl ten, kdo zůstal pozadu, ne já

To, co ti nikdo neřekne, je, že tě skutečná emocionální bolest jizví po celý život.

Neříkají vám, že vás to navždy změní a že nikdy nemůžete být osobou, kterou jste byli, než se vám stalo něco zničujícího.

Neřeknou vám, že z vás udělá úplně jiného člověka, někoho, koho nemáte rádi.

Teď to vím, ale nikdo mi nic z toho neřekl, když jsi ode mě odešel. Byl jsem emocionální vrak a byl to pro mě konec světa.

Není to tvoje chyba, kterou opustil

Ale všichni mi stále říkali, že to byl jen jednoduchý rozchod, že to nebyl velký problém a že na tebe zapomenu dřív, než jsem si myslel.

Říkali mi, že to přeháním, protože si mysleli, že tě brzy překonám a že ten čas bude jejich svědkem.

A chtěl jsem jim věřit, opravdu jsem tomu věřil. Ale hluboko uvnitř jsem věděl pravdu. Věděl jsem, že mě tvé citové týrání navždy poškodilo a že jsi zanechal v mém životě silnou stopu.

A měl jsem pravdu, jak jsem si přál, abych nebyl.

Už jsou to roky, co jsi mě opustil, ale nějak stále existuje hluboko uvnitř mě.

Pokud se zeptáte blízkých lidí, všichni vám řeknou, že jste jen vzdálená vzpomínka. Řeknou vám, že jsem se posunul ve svém životě před věky a že jsem pravděpodobně zapomněl, že jste vůbec existovali.

Není to tvoje chyba, kterou opustil

Věci opravdu vypadají takhle. A nemohu říct, že na tebe myslím pořád. Mám rád jiné lidi, usmívám se a občas jsem šťastný.

Ale už nikdy nemohu být úplně šťastný. Cokoli dělám, někde v mé mysli je na tebe vzpomínka. Nechápejte mě špatně, není to bolestivá vzpomínka, slouží mi jen jako připomínka.

Připomíná mi to ženu, kterou jsem byl, než jsem tě potkal. Připomíná mi, jak jsem byl otevřený, jak jsem věřil lidem a jak jsem si myslel, že v každém je něco dobrého. Připomíná mi to, jak jsem věřil v sílu lásky.

Připomíná mi to, jak jsem ti věřil. A jak jsi zlomil moji důvěru.

Připomíná mi to všechno, čím jsem prošel od té doby, co jsi odešel. Ze všech bezesných nocí, ze všech slz, které jsem brečel, ze všech rán, které jsem probudil bez tebe po mém boku.

A hlavně ze všeho, připomíná mi to mé srdce. Připomíná mi to, že kdysi jsem měl milující srdce a ty jsi ho zničil.

Vzali jste to s sebou, aniž byste to chtěli přivést zpět. Udělal jsi ze mě hořkou ženu, která zapomněla, jak milovat a jak být milován.

Udělal jsi ze mě někoho, kdo se nikomu neotevře, v někoho, kdo si myslí, že všichni kolem mě mě chtějí jen využít.

Udělal jsi ze mě všechno, v co jsem doufal, že se nikdy nestanu.

Přestal jsem důvěřovat lidem, protože jsi mi ukázal, co se stane, když někomu dáš svou důvěru.

Přestal jsem se úplně komukoli věnovat, protože teď vím, že čím víc někomu dáte, tím více budete muset ztratit, když vás někdo opustí.

Přestal jsem se spoléhat na kohokoliv kromě sebe, protože jsi mi ukázal, že lidé tu pro tebe nikdy nejsou, aby tě chytili, když spadneš.

A ze všeho nejvíc jsem přestal věřit v lásku, protože jsi mi ukázal, že to byla jen iluze. Bál jsem se lásky, dokud mi to nepomohlo: Překonat strach ze zamilování a užít si více naplňujícího života

Odpustil jsem ti všechno. Odpustil jsem vám, že jste se ke mně chovali špatně, když jsme byli spolu, že jste mě nechali, jako bych vám nic neříkal, že jste mě zlomili ...

Ale nikdy vám nemohu odpustit, že jste ze mě udělali jiného člověka. Nikdy vám nemohu odpustit, že jste změnili podstatu toho, kým jsem byl. Nikdy ti nemohu odpustit, že jsi mi vzal naději.

A Nikdy ti nemohu odpustit, že sis vzal mé srdce.