Ošklivá stránka bytí dívky, která vidí v ostatních jen dobré

Když jste dobrý člověk, máte sklon promítat svou „dobrotu“ na ostatní.

Máte vrozenou tendenci pozorovat lidi mnohem lépe než oni a máte tendenci zapomínat na špatné věci, které se vám staly.

Máte tendenci odpouštět těm, kteří vám udělali špatně, a máte sklon dávat nekonečně nové šance. Stále píšete nové knihy se stejnými postavami.

Kvůli člověku, kterému jsi, stále důvěřuješ lidem, miluješ je a stále jim dáváš všechny klíče k odemčení dveří, které vedou k tvému ​​srdci.

Ošklivá stránka bytí dívky, která se vždy stará o ostatní

Často zapomenete starat se o sebe, protože jste příliš zaneprázdněni péčí o všechny ostatní.

Nikdy se nepoučíš, že? Nikdy nepřestanete nosit své srdce na rukávu, že??

Zůstanete, i když vám lidé ukáží své ošklivé stránky. Když vidíte ošklivé části někoho, neutečete.

Rozhodli jste se je milovat ještě více, protože vám ukázali, že jsou jen lidé, a stále si myslíte, že vaše láska způsobí, že jejich špatné stránky budou o něco méně špatné. Zůstanete, i když se situace zhoršuje.

Zůstanete, i když si vás ten druhý nezaslouží, protože jste věřící. A nemůžete přestat věřit, že každé zítra bude dnes lepší než kdy jindy.

Ošklivá stránka být empatem

Jste dobrý člověk, ale ošklivá stránka toho, že jste dobrá dívka, je malá skutečnost, na kterou stále zapomínáte, a to, že žijete v krutém světě.

Žijete ve světě a v době plné toxických lidí, plných narcisů a sebestředných lidí, kteří jen čekají, až někdo jako vy vypije ze svého šálku.

Očekáváte, že tu pro vás budou další, když je budete potřebovat jen proto, že jste pro ně vždy byli.

Čekáte, že vás ostatní nezradí, jen proto, že byste je nikdy nezradili.

Jsi jako ta malá Červená Karkulka, která očekávala, že ji vlk nejí jen proto, že nejí vlky.

Ošklivá stránka být empatem

Co se stalo, když jsi se naposledy zlomil? Vlastně mi to neříkej, vím přesně, co se stalo.

Pro jednou v životě jste potřebovali někoho, o koho se můžete opřít. Potřeboval jsi, aby tě někdo držel za ruku a řekl ti, že všechno bude v pořádku.

Potřeboval jsi, aby od tebe obejmuli všechno špatné, stejně jako bys to udělal, kdyby tě potřebovali. Ale „překvapivě“ tam nikdo nebyl.

Zůstali jste sami, abyste se vyrovnali se svými problémy. Odešli, protože všechno, co dělali, bylo důležitější než být tam pro osobu, která tam pro ně vždy byla.

A vaše naivní srdíčko to nikdy nevidělo přijít. Myslel sis, že se na ně můžeš spolehnout, že? Bohužel to nedopadlo podle plánu.

Když tě vidělo odcházet od těch, kteří tam měli odcházet Zanechal vás s prázdnými rukama a bez řeči.

Nechalo vás to přemýšlet, co jste udělali špatně a co také s nimi.

Víte, že tam pro vás měli být, víte, že se měli zeptat, jak se máte, ale nic takového od nich nikdy nepocházelo.

A skončili jste rozbiti jinými lidmi, svými vlastními vírami a tím, že jste nesplnili vaše očekávání.

Zlomili jste se tím, že jste na oplátku nezískali lásku a péči, kterou jste tak obětavě dávali ostatním.

Vím přesně, jaké to bylo. Byla to neměřitelná bolest. Byli jste zraněni až na kost, trochu jste plakali a pořád jste všechno zpochybňovali.

Pokusili jste se otočit druhou tvář, pokusili jste se být hrubí, pokusili jste se je odtlačit, ze svého života, pokusili jste se být šílení, ale nevydrželo.

Byl jsi na den naštvaný. Na vteřinu jste je nenáviděli a pak jste se pokusili vysvětlit jejich chování.

Když jste tam byli jedinou obětí, stali jste se z nich oběťmi neznámých okolností.

Přesto jste se rozhodli, že vaši lásku a laskavost potřebují víc, než vy jejich. A pak jsi jim odpustil.

Nejhorší na tom je, že zapomenete na jakoukoli zlou věc, kterou vám udělali. Zapomenete na to okamžitě.

A dovolíte těm, kteří vám ublížili, těm, kteří vás zlomili, aby se vrátili zpět do vašeho života.

Jsi prostě ten typ člověka, který používá ostatní. Ty jsi ta, která se pořád dává a pořád pálí lásku jako ohňostroj, i když je uvnitř rozbitá. Prostě nemáte v těle zlou kost.

Kdykoli se ti ten slabý hlas v zadní části mysli snaží připomenout, jak moc ti ostatní ublížili, setřásneš to a usměješ se, jako by se nikdy nic nestalo.

Jen váš úsměv je méně úsměvu než předtím. Pouze ve svém úsměvu a ve svých očích můžete skrýt, co se vám stalo.

Ale zavrtíte hlavou i při nejmenším vzhledu špatných vzpomínek a usmějete se.

Znovu si položíš srdce na rukáv a vyrazíš ven milující lidi bez ohledu na to, jestli tě budou milovat zpět nebo ne.

Dáte druhou, třetí a pátou šanci a necháte svou ostražitost v naději, že tentokrát to bude jiné.

Stále opakujete stejné chyby den co den. Ale jinak by se to nedalo, protože to jste právě vy.

Stále budete dávat to nejlepší z vás a oni to budou používat dál a váš úsměv bude pokaždé více a více rozbitý, ale nikdy se nepřestanete usmívat.

Nikdy se nenaučíte vědu, která stojí za tím, že jste zlí, protože nejste takový člověk.