Jednoho dne budete jen vzdálenou vzpomínkou

Stále mám pocit, že jsi blízko. Stále žiješ v mé mysli. Stále jsi jediným obyvatelem mého srdce. Stále jsi bolí. Je to, jako bych ztratil část mě. Rány jsou stále čerstvé, i když od chvíle, kdy jsi odešel, uplynul nějaký čas.

Stále nemohu dát prst na to, co mi způsobilo větší škody - náš rozchod nebo celý náš vztah.

Měli jsme své chvíle, to přiznám. Ne nadarmo k vám stále cítím tuto lásku. Měli jsme také něco docela úžasného. Mám vzpomínky na to, že jsme opravdu šťastní. Skoro cítím radost z těchto okamžiků. A právě kvůli nim nemohu opustit to, kým jsme byli.

Stále romantizuji náš vztah. Stále přemýšlím o dobrých věcech. O okamžicích úplného štěstí. A tak moc bolí. Stále truchlím nad tím štěstím, které jsme měli, a nad tím, že se už nikdy nevracíme.

7 známek emocionálně vzdálené manželky a proč se tak stala

Opravdu se musím přinutit myslet i na ty špatné věci. To je část, které bych se raději vyhnul. To je ta choulostivá a nezbytná součást. Není to masochismus, který si ty období pamatuje. Není to tak, že si chci způsobit bolest úmyslně. Pamatovat si tyto okamžiky je nutné zlo.

Pamatování je důležité, protože to je jediná věc, která mě vrací zpět do reality. A realita není vůbec hezká. Realita je taková, že jsme neměli jinou možnost, než ukončit vše mezi námi.

Takže, když se snažím zabránit tomu, abych snil o tom, jak perfektní jste byli, myslím zpět. Vzpomínám si na tu noc, kdy jsme si byli navzájem v krku. Hádám se, příliš hlasitě křičím, rozhazuji věci. Je to láska??

V určitém okamžiku to bylo tak špinavé, že jsi mě chytil za zápěstí tak pevně, že se to později pohmoždilo. Cítil jsem se tak vystrašený a zároveň šílený. Pokračovali jsme v boji. Plakala jsem a křičela zároveň. Věci se zhoršily natolik, že naši sousedé poslali policii zaklepat na naše dveře.

Až si příště myslím, že mi chybíš a nemůžu bez tebe žít, vybavím si všechny ty chvíle, kdy jsem se musel smířit s tvými závistivými výbuchy. Nikdy jsem ti nedal důvod jednat takhle. Byl jsi vše, co jsem viděl. Jak si to nemohl uvědomit?

5 nejčastějších důvodů, proč se lidé najednou vzdalují

V těch strašných výpadcích, které jste měli, jsem byl nejhorší z nejhorších. Stále cítím bolest, kterou jsem cítil tehdy, když jsi mi říkal 'děvka'. A stále nemohu uvěřit, že jsem se rozhodl podívat se kolem. Stále si nemohu odpustit, že jsem ti za to odpustil.

Špatných momentů bylo mnohem více. Rozhodně více zlého než dobrého. Pokud nic jiného, ​​zcela zastínily všechny ty dobré, které jsme sdíleli. Proto se musím uzdravit. Musím truchlit a musím to nechat jít. Míchám tedy dobré vzpomínky se špatnými. Jdu tam a zpět a bojuji sám se sebou, abych na tebe vůbec nemyslel.

Musím říct, že dělám pokroky. Ne moc, ale jsem rád za každou drobnou změnu. Vím, že mě čas uzdraví. Vím, že navzdory všemu, čím jsme si prošli, byla láska, kterou jsem k tobě měla, tak obrovská, že nezmizí přes noc.

Vím, že to muselo skončit. Vím, že už není cesty zpět, takže mi nezbývá žádná jiná cesta než vpřed. Vím, že jsem silnější, než si sám sebe připisuji. Vím, že se uzdravím. Vím, že jednoho dne nebudete nic jiného než vzdálená vzpomínka.