Bojím se, že mě opustíš jako všichni ostatní

Nevím, jestli jste někdy pocítili zimnici během chladných rán, když se probudíte sami, s nikým, kdo by se líbal a komu by řekl dobré ráno.

Ta rána byla tak osamělá a já jsem nebyl schopen vstát z postele bez pláče. Musím vypadat zoufale, omlouvám se.

Ale když věnujete roky a roky jedné osobě, která vás opustila, když jste je nejvíce potřebovali, začnete si je představovat.

Mluvíte, když si je představujete ve své blízkosti a jak vás poslouchají. Ty okamžiky, kdy jsem si ho představoval po svém boku, byly tak beznadějně bolestivé.

7 důvodů, proč se nebojím toho, že budu svobodný, bojím se randění

Když jsem vyšel z cesty a přivítal vás ve svém životě, věděl jsem, že budete jedním z těch milých lidí, o kterých mi lidé říkali. Nějak jsem nevěřil, že existuješ.

Kdo mě může vinit? Po všech těch zlomených srdcích a vykřiknutých slzách moje mysl přestala věřit, že muži jako ty existují!

Řekl jsi, že jsem ta nejkrásnější žena, kterou jsi viděl, a že můj úsměv dokáže rozjasnit i tu nejtemnější noc.

Moje srdce přeskočilo a moje hrdlo bylo plné slov, která jsem v tu chvíli chtěl vysypat. Nemyslel jsem si, že budeš jedním z těch posranců.

Chlapci se bojí lásky - muži se bojí, že vás ztratí

Od našeho prvního rande a té nádherné procházky v parku jsem ve vás vlastně viděl něco nového, něco, co jsem předtím neviděl (ani necítil). Byl jsi úžasný člověk.

A to mě vyděsilo. Mnoho.

Na začátku jsem nevěděl, jak se chovat, ale mysleli jste si, že je to roztomilé. Spadl jsi mi po uši. Aniž bych o tom věděl, zamiloval jsem se i do tebe.

Přetížil jsi mě dary bezpodmínečné lásky a náklonnosti. Nastal den, kdy jste mě posadili, abych vám vyprávěl příběh, který se skrývá za mým zlomeným srdcem a zdmi, které jsem vybudoval.

Bez rozmýšlení jsem ti řekl všechno. Od úplného začátku.

Říkal jsem ti, že by mě slovně týral až do okamžiku, kdy budu křičet v agónii, že přinese domů své „kamarádky“, jen aby mě s nimi neustále porovnával.

Chlapci se bojí lásky - muži se bojí, že vás ztratí

A řekl jsem ti, jak by mi přímo před očima flirtovali a šli do jeho pokoje. Jen bych odešel. Zajímá vás, proč jsem zůstal tak dlouho?

Vždy za mnou přišel prosit o odpuštění a požádal mě, abych ho vzal zpět, někdy dokonce plakal. Co bys udělal na mém místě?

To je ta část, kde jste mě objali a začali šeptat ty nejvíc potěšující věci.

Řekl jsi mi, jak mě budeš milovat a milovat a že se mi už nikdy nic takového nestane. Takže jsem se divil.

Tehdy jsem to nedal najevo, ale když jsem se vrátil domů, vybuchl jsem v slzách a opravdu jsem nevěděl, jak zacházet s vaší laskavostí.

Začal jsem si zapisovat všechny ty úžasné věci, které bys mi řekl, jen abych se jich mohl držet, až odejdeš. Pokud odejdete, myslím.

Nemohli jste si nevšimnout, že jsem začal být pro vás chladnější a chladnější.

Začali jste uvažovat, jestli jste neudělali něco špatného, ​​abyste mě urazili, ale nebyl jste to vy, má drahá. Nikdy jsi to nebyl ty.

Nemohl si si pomoct, ale být pro mě nejmilejší osobou! Proto jsem postavil ještě vyšší zdi, abych se chránil pro případ, že bys mě opustil. Nechtěl jsem, abys odešel.

Plakal jsem, abych spal každou noc, protože jsem si představoval, že mě už máte dost.

Myslím, že je to následek násilníka. Dnes nevím, jak se vypořádat s opuštěním!

Bez ohledu na to, kolikrát jste mi řekli, že jste mě milovali a nikdy neodejdete, strach byl vždy přítomen! Začal jsem tedy o tom trochu víc přemýšlet.

Udělali jste někdy něco, kvůli čemu jsem se cítil nejistě? Ne.

Udělal jsi někdy něco, abys mi ukázal, že je ti to jedno? Ne. Řekl jsi někdy něco, co by mě urazilo? Ne. Byl jsi pro mě nejsladší? ANO!

Proč jsem se tedy stále tak bál? Bál jsem se, že odejdete jako všichni ostatní v mém životě.

Proto jsem se chtěl omluvit za všechny zdi, které stále budeš muset kopat, všechny noci jsem vybuchl v slzách a probudil tě, pořád jsem na tebe křičel.

Všechno. Omlouvám se. Je mi to opravdu, opravdu, líto. Také vám chci poděkovat. Chci vám poděkovat za osobu, kterou jste ze mě udělali.

Přinutil jsi mě znovu věřit v lásku! Chci vám poděkovat za všechny ty časy, kdy jste tu pro mě byli a za všechna ta úžasná objetí. Děkuji.

Navzdory skutečnosti, že všechny tyto věci ve mně vyvolaly strach z možnosti, že mě někdy opustíš, jsem vděčný.

Necháváš mě na to zapomenout pokaždé, když jsi se mi podíval do očí a uplynuly roky od chvíle, kdy jsi mi poprvé řekl, že mě miluješ. Pořád jsi tady? Ano. Ano jsi.