Opravdu jsem si myslel, že jakmile to skončí, není cesty zpět. A je to. Konec vztahu, konec něčí existence v mém životě. Osud však měl jiné plány.
Vždycky jsem převrátil oči pokaždé, když někdo řekl něco v duchu: „Pokud to tak má být, budeš zase spolu.“ Myslel jsem, že je to mýtus.
Myslel jsem, že to bylo jen něco, co lidé řekli, aby tě uklidnili. Dokud se mi to nestalo.
Nevím, proč se to muselo stát takhle. Těžší způsob. Prožívání toho nepořádku a strašného zlomeného srdce bylo opravdu nutné, aby mé srdce bylo plné a znovu bilo?
VztahNěkteří lidé vás chtěli zlomit, takže byste mohli zesílit
Zdá se, že to tak muselo jít. Stále pořád nechápu proč.
Vždy jsem věděl, že je něco jiného. Někdo jiný. Někdo můj. Ten pocit opravdu nemohu popsat. Je to něco, po čem jsem vždy toužil, ale nikdy jsem nevěděl, že existuje.
Bohužel jsem si nikdy nebyl jistější svými pocity než v den, kdy odešel. Bolest, kterou jsem poté cítil, byla jako nic, co jsem nikdy předtím necítil.
Cítil jsem, že se zadusím všemi slzami. Myslel jsem, že se nikdy nezastaví. Je tak těžké cítit tolik lásky v jednom okamžiku a nechat si to všechno odnést další.
Myslel jsem, že se nikdy nezotavím. Nikdy v životě jsem nebyl tak negativní, ale ztracená láska vás tímto způsobem změnila jako nic jiného v životě.
Uvnitř jeho mysli8 způsobů, jak zjistit, zda jeho polibek znamenal něco skutečného
Navzdory všemu jsem ho nikdy nesnášel. Nikdy jsem nemohl. Vyčítal jsem mu, že je sobecký, že se bojí svých pocitů, že je nezralý, že si mě neváží, že…. tolik věcí.
Ale stále jsem ho každou noc udržoval ve svých modlitbách. Byl to zvyk, který jsem si vytvořil, a nemohl jsem se setřást. Chtěl jsem, aby byl v bezpečí a zdravý, chtěl jsem, aby byl šťastný, i když nebyl můj.
Myslím, že kousek z něj zůstal se mnou. Dokonce i roky poté, co jsme se rozešli, i když jsem opravdu věřil, že jsem nad ním a dostal se do svého vlastního života, vždy mi byl v pozadí.
Opravdu jsem věřil, že nebyl v mém srdci, alespoň už ne. Myslel jsem, že to byly jen vzpomínky na to, co kdysi bylo a co mohlo být, které ho udržovaly přítomné v mých myšlenkách.
Dokud jeho jméno nerozsvítilo můj telefon.
Uvnitř jeho mysli8 způsobů, jak zjistit, zda jeho polibek znamenal něco skutečného
Třásly se mi ruce. Byl jsem na kolenou slabý a měl jsem pocit, že omdlím. Nevěděl jsem, zda mám odpovědět, nebo ne. Chvíli jsem váhal. Ale vzdal jsem se.
Pouhý zvuk jeho hlasu vrátil všechny pocity, které jsem považoval za mrtvé a pohřbené.
Prosil mě, abych si s ním promluvil. Nemohl jsem vydat jediný zvuk. Byl jsem ochrnutý. Když jsem se probral, požádal mě, abych se setkal, a já jsem nemohl říct ne. Chtěl jsem ho vidět, bylo to silnější než já.
Po chvíli jsem mu dal druhou šanci. Dal jsem naší lásce druhou šanci. Odpustil jsem mu. I když to bylo riskantní. I když mi všichni kolem říkali, abych to nedělal. Věřil jsem svému nitru a šel jsem s ním.
Protože navzdory všemu, co se stalo, láska nevyprchala, stále tam byla, byla stále velmi živá. Tentokrát bylo jiné to, že jeho láska dospěla.
Věděl, co chce. Věděl, že bude muset dlouho a tvrdě pracovat, aby si znovu získal moji důvěru. Věděl, že chci plné odhodlání, a byl na to připraven.
Už se tak nebál. Byl si jistý o mně, o nás, a nějak jsem to viděl.
V té době byl celý. Byl tam, aby napravil všechny křivdy. Byl tam, aby mi políbil jizvy. Byl tam, aby zůstal.
Znovu se poznáváme. Není jediný, kdo se změnil. Všechno, čím jsem prošel, mě formovalo do člověka se standardy, do někoho, kdo požaduje respekt.
Víte, neexistují žádná jasná pravidla, pokud jde o lásku, ale jedna věc je pravdivá, když je láska skutečná, když mají být dva lidé spolu; najdou cestu zpět.
A ačkoli náš příběh nebyl snadný, udělal bych to znovu. Stojí to za to kvůli všemu, co teď máme.