Nechci pohádku, chci skutečnou věc

Když jsem byla malá holčička, představovala jsem si, jak bude vypadat můj život, a nikdy jsem na to bez lásky nemyslela.

Vždy jsem považoval lásku za tuto sílu, která hýbe všemi a všemi a pro mě život bez lásky v ní vůbec nedává smysl.

Ale nikdy jsem nechtěl pravidelný, obyčejný druh lásky. Ne, pro mě to bylo příliš nudné a byl jsem přesvědčen, že chci něco víc.

Byl jsem přesvědčen, že jsem se narodil a předurčen mít víc.

Dostanu se přes tebe, i když je to poslední věc, kterou dělám

A myslel jsem si, že mi bylo předurčeno mít pohádkový druh romantiky, zažít nadpozemskou lásku a vášeň a najít svého prince Okouzlujícího a pana Dokonalého.

Pro mě se všechno kromě toho vyrovnávalo za méně peněz. Představovalo to splynutí mas a odsouzení k nudnému, pravidelnému a normálnímu životu.

A to bylo to poslední, co jsem pro sebe chtěl.

Ne, nechtěl jsem žít klidný a klidný život. Místo toho jsem chtěl bouři.

Chtěl jsem horskou dráhu emocí. Chtěl jsem cítit motýly a chtěl jsem muže, který mi tohle všechno dá.

Překonat vás bylo to nejtěžší, co kdy bylo

A tento muž očividně musel být dokonalý. Musel vyhovět mým imaginárním standardům, co se týče jeho vzhledu i osobnosti.

Musel být pohledný a vzdělaný a musel mít stejný přístup k životu jako já. Bude muset být dokonalým spojením mezi zlým chlapcem a milým chlapem.

Tenhle chlap by musel být zábavný a nebojácný, ale zároveň emotivní a zranitelný.

Ten chlap musel být připraven bojovat proti světu, jen aby zůstal po mém boku. Samozřejmě, že na cestě ke mně narazil na řadu překážek, ale všechno by bylo hračkou na rozdíl od lásky, kterou ke mně cítil.

A především by mě bezpodmínečně miloval.

Poté, co jsme bojovali se všemi překážkami, jsme žili šťastně až do smrti.

Překonat vás bylo to nejtěžší, co kdy bylo

A náš vztah by byl skutečnou pohádkou. Měli bychom se rádi až do konce času a samozřejmě bychom nikdy nebojovali a nesouhlasili. Jedním slovem by bylo všechno perfektní.

A pak jsem vyrostl.

A uvědomil jsem si, že to všechno jsou čisté kecy a že to nemá nic společného se skutečným životem.

To neznamená, že jsem snížil svá očekávání. Znamená to jen, že jsem je přizpůsobil.

Uvědomil jsem si, že láska není dokonalá a že to nejsou jen květiny.

Uvědomil jsem si, že dokonalý pohádkový vztah neexistuje. Uvědomil jsem si, že v každém vztahu budou období mračna a těžké fáze.

Uvědomil jsem si, že nemohu najít svého dokonalého chlapa. A i kdybych mohl, není to muž, kterého chci pro sebe.

Nechci loutku ani panenku. Chci skutečného muže z masa. Muž, který bude mít své nedokonalosti, díky nimž bude tak výjimečný. Muž, jehož chyby budu milovat a který bude milovat moje.

Takže ne, nechci pohádkovou romantiku. Místo toho chci skutečné řešení.

Chci někoho, kdo mě nebude milovat o nic méně, když se v něčem neshodneme.

Chci někoho, kdo mě bude vnímat jako lidskou bytost, kterou jsem. Někdo, kdo nebude čekat, že budu za všech okolností dokonalá, a někdo, kdo nebude soudit každou moji chybu.

Chci muže, který mě přijme takového, jaký jsem. Muž, který mě bude milovat stejně v mém nejlepším i v nejhorším případě. Muž, který mě bude milovat stejně v maškarním kostýmu as hromadou make-upu v pyžamu a v mém chřipce. Někdo, kdo od mě nebude očekávat, že budu předstírat, že jsem něco, čím na něj nemám jen zapůsobit.

Chci někoho, kdo se o mě postará, když budu na dně, kdo mě bude živit, když jsem nemocný a kdo se mnou bude snášet, když budu nervózní.

A ne, nechci motýly.

Chci muže, který mě uklidní.

Chci někoho, kdo způsobí, že život bude méně obtížný a náročný, a někoho, kdo díky mé ruce bude všechno snesitelnější.

Protože na konci dne je důležité mít někoho takového. A je to jediné skutečné řešení.