Otevřený dopis muži, který mě zničil

Dopis pro něj

Vážená „Láska mého života“,

Nejprve vám chci poděkovat, že jste mi co ukázal Nezasloužil jsem si.

Nezasloužil jsem si to ta ošklivá slova, která jsi na mě zakřičel, a plivání do tváře, které jsem dostal. Díky tomu jste se cítili více jako člověk a úplně mě to zničilo.

Milovat

Dopis narcistovi, který mě zničil

Nezasloužil jsem si to degradace a být nazýván jmény. Přinutil jsi mě cítit se jako nic, jen abys cítil sílu - sílu, kterou jsi ochutnal, když jsi mě bezmocně udělal cokoli, abych se zachránil.

Nezasloužil jsem si probouzení uprostřed noci pokryté potem, protože jsem měl s vámi noční můry hrát hlavní roli.

Nebyl jsi tam po mém boku, abys mě viděl v agónii. Nezajímalo vás, co se mi stalo.

Jediná věc, na které ti záleželo, bylo uspokojování tvých potřeb a tvého sobectví.

Nezasloužil jsem si všechny ty záchvaty úzkosti pokaždé, když jsem na tebe myslel nebo slyšel.

Vztah

Otevřený dopis chlápkovi, bez kterého by mi bylo lépe

Nezasloužil jsem si nedostatek lásky, který jsem dostal od tebe, a hlavně jsem si nezasloužil, abys mě podváděl.

Nyní vám tedy musím poděkovat.

Děkuji, že jste mě přiměl realizovat VY jste si mě nezasloužili!

Děkuji vám za tu noc hrůzy, když jste mě porazili emocionální smrtí. Teprve potom jsem se mohl znovu narodit.

Ta noc byla noc, kdy jsi mi dal odvahu, abych tě konečně opustil. Vím, že jste si mysleli, že všechno, co jste mi udělali, bylo správné, ale mýlili jste se.

Vztah

Otevřený dopis chlápkovi, bez kterého by mi bylo lépe

Nezacházíš se ženou, kterou miluješ, jako sračky. Nedostaneš ji na hranu. Nezničíte jí každé přání, aby dál žila.

Místo toho si ji necháváte jako nejcennější věc ve vašem životě. Protože hluboko uvnitř víte, že je to žena, kterou milujete a že jste byl jeden šťastný bastard, který si ji získal.

S takovou ženou nehrajete mentální hry ani s ní neděláte všechny ty hrozné věci. Vážíte si jí a každý den děkujete Bohu, že ji v životě máte.

Ale neudělali jste to, že? Využil jsi ji a navždy jsi zničil její život, protože i když se jí podařilo uniknout, už to nebyla ta samá osoba.

Zabil jsi tu ženu, kterou bývala, a živil jsi novou, ideální pro tebe, přesně tak, jak se ti to líbilo.

Přísahal jsi, že ji miluješ. Pokaždé, když jsi udělal další hroznou věc a ona chtěla odejít, prosila jsi ji, aby zůstala.

Přísahal jsi na svůj život, že ji miluješ a že jí chceš pomoci. Jaká banda lží!

Ale stále existuje něco, čemu nerozumím. Jak se může člověk jako vy odvážit někomu říct „miluji tě“? Tato tři slova představují něco, čemu nerozumíte.

Ani nevím, proč jsi řekl, že mě miluješ, když jsi to necítil. Možná jsi mě chtěl podvést a využít mě.

Možná v hloubi duše jsi byl zlomený muž, který nevěděl, jak milovat ženu, takže jsi mi udělal všechny ty ošklivé věci.

Možná jste si opravdu mysleli, že máte pravdu, že děláte správnou věc. Možná jste takovým psychopatem.

Vždycky jsem přemýšlel, kde leží tvé vědomé lži. Vždycky jsem přemýšlel, je to pro tebe těžké, když jdeš spát? Jsou vaše mysl a duše v pohodě?

Ale na tyto otázky jsem nikdy nedostal odpověď. Nejsem si ani jistý, zda jsi o tom někdy přemýšlel, protože všechno, co jsi mi udělal, se ti zdálo tak přirozené.

Nemiloval jsi mě. Nemůžete nikoho milovat. Možná se vám líbila myšlenka lásky, takže jste to zkusili a já jsem byl vaše „morče“.

Ale něco ti řeknu. Zklamali jste a neúspěšně.

Pošetile jsem byl ten, kdo tě opravdu miloval, ale neměl jsem tě milovat vůbec.

Byl jsem ten, kdo byl připraven přesunout hory za vás a vše, co mi zbylo, byl kus jednoho z nich, který se zlomil a zasáhl mě.

Byl jsem jediný, kdo se snažil a jediný bojoval za to, čemu jste říkali „věčná láska“. A co jsem nakonec dostal?

Dostal jsem emocionální jizvy, které se nikdy nezhojí. Dostal jsem vzpomínky, které nikdy nezmizí.

Stále v hlavě slyším ozvěnu tvých drsných slov. Cítím, jak mě pronásledují a chvějí se mi. Bez důvodu mi je zima a pak si vzpomínám, že jsem na tebe myslel.

Tehdy jsem se začal cítit otupělý pokaždé, když jsi mě urazil. Myslel jsem, že to bylo proto, že jsem si na to zvykal.

Teprve teď, když mě ta slova z minulosti pronásledují, jsem si uvědomil, že tyto pocity plním, abych mohl přežít.

Zamkl jsem to, co ze mě zbylo, hluboko uvnitř, v naději, že to jednoho dne najdu.

To byl můj obranný mechanismus a teď vím, jakou hrůzu jsem kvůli tobě přežil.

Teď, když jsem daleko od tebe, jsem si konečně vědom toho, jaké mám štěstí, že mohu dál žít.

Konečně si uvědomuji, jaké mám štěstí, že dostávám další šanci - nejen pro lásku, ale také pro život.

Teď si uvědomuji, jak silný jsem a tentokrát si slibuji, že nikdy nedovolím, aby mi někdo ublížil tak, jak jsi to udělal ty.

Moje chování, všechno, co jsem udělal a jaké jsem byl, pro tebe nikdy nebylo dost dobré.

Pro vás jsem byl kus hlíny připravený k formování. Dnes si uvědomuji, že jsem už byl mistrovským dílem, dokud jsi mě nezničil tím, že jsi se mě snažil „vylepšit“.

V minulosti, když jsem tě miloval, myslel jsem si, že jsi světlo na konci mého temného tunelu. Ale ty jsi byla ta temnota, která mě brzdila.

Byl jsi stín, který mě táhl hlouběji dovnitř, pokaždé, když jsem sáhl po světle, abych se zachránil.

Celou tu dobu jsi byl mužem, který mě brzdil, abych dosáhl svých cílů a uskutečnil mé sny.

A nejsmutnější na tom bylo, že jsi chtěl, abych věřil, že mi pomáháš vstát a celou tu dobu jsi mě strčil hlouběji do obrovského ničeho.

I kdybych si myslel, že jsi láskou mého života, byl jsi vlastně mým nejhorším nepřítelem.

A po pravdě řečeno, pořád nechápu, jak jsi to mohl udělat ženě, se kterou jsi žil. Jak jsi mi mohl říct, že mě miluješ, pokud jsi to tak nemyslel?

Myslím, že jsi byl takový druh muže, který ve skutečnosti nezajímá, co si o něm lidé myslí.

A v tomto případě vám bylo jedno, co si o vás myslím, protože kdybyste měli, mysleli byste si nejprve, než to uděláte, ale když jsme byli spolu, vždy jste jednali a pak si mysleli.

Ale pak už bylo na odpuštění příliš pozdě.

Osoba si může vzít jen dost. Když si myslíte, že jste dosáhli svého limitu, ještě tam nejste. Když si myslíte, že to už nevydržíte, ještě tam nejste.

Ale když už tě to nezajímá, když je to všechno stejné, pokud žiješ nebo umíráš, když dny a noci vypadají úplně stejně, tehdy jsi měl dost.

Přiměl jsi mě věřit ve věci, které nejsou skutečné. Šikanoval jsi mě, abych ti věřil. Řekl jsi mi, že je nemožné žít.

Řekl jsi mi, že jsem blázen, že potřebuji pomoc. Řekl jsi mi, že jsem nemilovaný, ale byl jsi to ty, kdo mě nezvládl.

To jsi řekl, protože jsi mě viděl dělat věci, které jsi nebyl schopen. Jen proto, že jsem byl silnější než ty, jsi mě chtěl bagatelizovat a zapálit.

Chtěli jste mít nad mnou kontrolu. Chtěli jste mi vládnout a bohužel jste to na chvíli udělali.

Byl jsi mým nezbytným zlem: maskovaný narcis a muž, který věděl, jak se díky slovům cítím jako hovno.

Věděli jste přesně, kam zasáhnout. Přesně jsi věděl, jak mě zničit.

Po letech uběhlo, musím ti říct jen jednu věc.

Z dívky, z které jste se „zformovali“ do žalostného, ​​nesmyslného NIC, se stala žena, která je mocným a nezlomným NÍČEM.

Děkuji, že jste součástí mého života.

Děkuji, že jste si uvědomil, že jsem byl jediný, kdo mě mohl zachránit.