Dopis muži, který mě naučil, je mi lépe bez něj

Když jsme se rozešli, měl jsem hluboké bolesti. Život, jak jsem věděl, se úplně rozpadl. Bylo to v těch okamžicích, kdy jsem si myslel, že se tím nikdy nedostanu.

Kupodivu, krátce poté, co prošla první vlna zoufalství, jsem pocítil úlevu. Skoro jsem se cítil provinile, jak dobře to bylo. Pocity zjevení a míru byly tak neočekávané.

Když se na to podívám zpět, uvědomím si, že jsem strávil příliš mnoho času pokusem znovu prožít náš vztah, ale nikdy nic nefungovalo, protože už byl dávno mrtvý a my jsme se příliš báli tomu čelit.

Nikdy to nefungovalo, protože jste se někdy vzdali a já jsem byl jediný, kdo to zatraceně udělal. Měl bych být naštvaný - ale jsem spokojený. Jsem opravdu vděčný, že jsem konečně sám sebou.

O Guyovi, který mě naučil, jak milovat

Ty jsi spotřeboval tolik mé energie, že jsem zapomněl, jaké to je být šťastný a nadšený ze života.

Jaké to bylo prostě si užít malé věci, malá potěšení a vyjádřit se beze strachu, že by mě někdo soudil.

Nebyli jsme schopni dělat nic bez tlaku na selhání nebo lezení navzájem na nervy. Čím více jsem se snažil, tím toxičtější to bylo.

Pokaždé, když se pokusím prolomit stejnou starou rutinu, přitáhneš mě zpět. Možná jsem ti udělal totéž? Začali jsme se navzájem honit v kruzích.

Ve své nepřítomnosti jsi mě naučil, jak žít bez tebe

Na konci toho jsme nebyli nic jiného než cizí lidé s podobnými zvyky. Jako skládací panenky, plné vrstev, ale uvnitř nic.

Ve své nově nalezené svobodě jsem si po letech přeměny na něco, čím jsi mě potřeboval, začal pamatovat, čím jsem býval.

Stal jsem se živějším, sebevědomějším, odchozím a připraveným překonat cokoli.

Nyní mohu konečně říci, že miluji být sám a miluji být sám sebou. Nemyslel jsem si, že to někdy řeknu, ale tady jsem.

Někdy jsou lidé ve vztahu s jinou osobou tak pohlceni, že si neuvědomují, jak se za ta léta změnili.

Ve své nepřítomnosti jsi mě naučil, jak žít bez tebe

Neuvědomují si, že nejsou stejní lidé jako před lety, ale stále dělají stejné staré věci jako předtím.

Ve většině případů to nedává smysl. Jak stárnete a zažíváte nové věci v životě, je normální se změnit.

Někdy vyrosteme z jiné osoby a to je v pořádku. Neznamená to, že ten člověk byl jaksi menší než my, vůbec ne. Byli v různých fázích života, to je vše.

Lidé volí různé cesty, přestávají sdílet stejné víry a důvodů pro rozchody je mnoho.

Je důležité si uvědomit, kdy to nechat jít. Pustit je většinou nepříjemný pocit, když se to stane.

Není žádným překvapením, když vím veškerou práci a úsilí vynaložené na vybudování něčeho, co je třeba pustit.

Pustit něco, o co jsme kdysi pečovali, je jako pustit část sebe sama.

Musíme si však uvědomit, že všechno se děje z nějakého důvodu. Jeho místo v mém životě nebyla náhoda. My byly chtěl být. Jen ne navždy.

Je špatné podceňovat význam téměř láska. Ne všechno musí být dokonalé, aby bylo cenné.

Měli jsme být tak, abych si konečně uvědomil, co chci, a to je důležité. Chci autentičnost. Chci svobodu. Chci šanci pokazit to. Chci vidět vše, co mohu udělat.

Všechno, co jsem s tebou nemohl udělat.

Teď vím, že jsem dost sám. Nepotřebuji, aby mi někdo měřil jinou hodnotu než já.

Přijímám všechno, co se mi stalo, a šťastně obracím nový list. Dávám si nový začátek.

Doufám, že ho někdy uvidím a nebudou mi připomínat špatné vzpomínky, jen ty dobré. Uvidím muže, který mi pomohl naučit se tím nejneočekávanějším způsobem, kterého jsem dost.

V tu chvíli budu vděčný a šťastný, že jsme se oba posunuli dál.

Vděčný za to, co mám, nebojácný pro to, co chci.