Vzal jsi mě za samozřejmost, protože jsem se příliš staral

Myslel sis, že zůstanu navždy. Ne? Mysleli jste si, že bez ohledu na to, co jste udělali nebo jak špatně se mnou zacházíte, vždy tam budu, visím, závislý na myšlence lásky.

V určitém okamžiku jsem tomu sám věřil. Myslel jsem, že už neexistuje nic, co by mě mohlo od tebe zahnat. Jsem rád, že jsem dokázal, že se oba mýlíme.

Dlouho jsem si to vyčítal. Myslel jsem, že tě dělám nešťastným. Že jsem příliš potřebný, příliš přilnavý. Že jsem se musel úplně změnit, abych byl hoden tebe.

A bez ohledu na to, co jsem udělal, vždycky jsi měl nějaký chraplavý komentář, který by tak ublížil.

Měl jsi ji mít rád, když se stále starala

Přišli byste a odešli, jak jste chtěli. Po boji nebo vůbec bez důvodu byste zmizeli. Nevolal bys, neposílal bys SMS, nebyl jsi nikde k nalezení.

Můj obličej byl nafouklý ze všeho toho pláče a nemohl jsem uklidnit nervy. A jakmile dosáhnu míru, že se nevrátíš a že takto skončíme, vrátíš se znovu.

Posílali byste SMS, jako by se nic nestalo, jako bychom se viděli den předtím a odešli jsme s nejlepšími podmínkami. Věděl jsi, že bych tě přivítal zpátky.

Věděl jsi, že jsem bez tebe tak beznadějně smutný. Myslel sis, že máš nárok na místo v mém životě bez ohledu na to.

Proto byste nikdy neměli brát život jako samozřejmost

A pokaždé, když se vrátíš, vyšel bych z cesty, abych ti udělal radost. Snažil jsem se být lepší. Pracovat na nás.

Abych vám věnoval více času a pozornosti. A udělali byste opak. Čím jsem byl lepší, tím horší jste byli.

Nikdy jsi na mě neměl čas. Z pěkných slov a komplimentů se staly vzdálené vzpomínky.

Slova laskavosti by se znovu objevila, až když bys viděl, že jsem dosáhl svého limitu a že jsem to už nemohl vydržet.

Nikdy jste nechtěli nic dělat ani nikam jít, ani když to pro mě bylo důležité.

Proto byste nikdy neměli brát život jako samozřejmost

Kdybych měl problém, nemohl bych za vámi s ním přijít. Kdybych to měl dobré, úplně bys mě ignoroval.

Vypadalo to, jako by vás moje štěstí obtěžovalo. Nikdy jsi tu nebyl pro mě bez ohledu na to, co se děje. Nikdy jsem se o tebe nemohl opřít.

Na druhou stranu, nikdy jsi neměl problém s tím, že jsem tě podporoval. Vždy jsem tam byl, abych vám pomohl, poslouchal a povzbuzoval vás.

Vím, že jsem tě tolikrát vytáhl z temného místa. Nenechal bych tě přestat. Vždy jsem v tebe věřil. Ale vzali jste to jako nejpřirozenější věc na světě.

Vzal jsi to všechno jako samozřejmost. Nikdy jste nepocítili nutkání něco vrátit. Neměli jste pocit, že musíte.

Jen byste si vzali, aniž byste uvažovali o tom, že jsem tam byl, že jsem hoden vaší pozornosti. Že jsem si zasloužil stejnou lásku a náklonnost, jakou jsem ti dával.

Že jsem potřeboval, aby ses o mě staral stejně jako o tebe. Nikdy jste si to neuvědomili.

Myslím, že svým způsobem je to moje chyba, i když teď jsem v bodě, kdy si za nic neviním.

Ale moje největší chyba byla, že mi příliš záleželo, moc jsem miloval a příliš mnoho jsem dával někomu, kdo toho všeho nebyl hoden.

Někomu, kdo myslel jen proto, že se o ně někdo tak hluboce staral, že měl právo zacházet s nimi jako s hlínou.

Vím, že čas mění lidi, jen jsem si nedokázal představit pro svůj život, že by tě to tak negativně změnilo.

Transformovali jste se z dokonalého přítele v pouhý stín sebe sama a stal se z vás někdo úplně jiný. Je legrační, jak lidé, na kterých vám tolik záleží, skončí jako ti, kteří vám nejvíce ubližují.

Myslím, že bolest je kvůli tomu větší.

Naštěstí jsem si v určitém okamžiku uvědomil, že jsem sám, i když jsem byl s tebou. Že jsem byl smutný, když jsem byl s tebou.

Že už jsem nevěděl, jak díky tobě vypadá štěstí. Že ty šťastné dny, které jsme sdíleli, byly součástí dávné historie.

Uvědomil jsem si, že moje srdce nemá vypínač. Že to nemohu jednoduše zapnout a vypnout, jak ty přicházíš a odcházím z mého života.

Už jsem to nemohl dovolit. Takže jsem se rozhodl, že příště, co tam odejdeš, už nebude cesty zpět.

A já se toho držím. Teď, když se ohlédnu zpět, nemůžu uvěřit, že jsem si to všechno dovolil projít s tebou.

Že jsem ti dovolil zacházet se mnou, jako bych byl někdo úplně irelevantní. Chceš mě zpátky. Ale zpět už není.

Vím, že kdybych ti dal ještě jednu šanci, jen bys ji promarnil. Vždycky jsi to udělal.

Lidé jako vy se nemění k lepšímu. Ale lidé jako já na druhou stranu ano. Starají se příliš, takže také příliš ublížili.

Ale uzdravují se. Dostávají poučení ze špatných zkušeností a mizerných vztahů. Jsou chytřejší. Sami jsou šťastnější.