Chtěli jsme se zamilovat, ale ne být spolu

Když myslím na nás, moje mysl hraje jen naše nejšťastnější vzpomínky. Je to, jako by mi to chtělo ještě více ublížit.

Je těžké připustit, ale byl jsi všechno, co jsem o lásce věděl. Zní to tak dramaticky, vím, a je to ještě děsivější, když vím, jak hluboce cítím ta slova i teď.

Zpočátku jsem o tobě nemyslel jako o lásce mého života. Tak hloupě jste se snažili získat mou pozornost takovými zbytečnými způsoby.

Byl jsem trochu naštvaný, ale očarován vaší spontánností. Od začátku jsme byli oba příliš upřímní.

Začněte znovu a milujte se tak, jak jste chtěli být milovaní

Nebyla to zrovna nejromantičtější láska, ale byla to určitě vášnivá a brzy jsem se skrze vás dozvěděl, že vášeň není vždy krátká; někdy z vášně vyvstává zralost, něco, co bych nikdy neuhádl.

Ale u nás tomu tak bylo. Rozešli bychom se, pak jsme se nalíčili, zoufale jsme plakali a pak se tomu smáli později.

Nic na světě nás nemohlo zastavit. Možná jsme neměli nejdokonalejší vztah vůbec, ale hluboko uvnitř, věděli jsme, že jsme se našli, abychom se navzájem uzdravili nejneobvyklejšími způsoby.

To je pravděpodobně důvod, proč jsme si navzájem tolik vážili.

Nemůžete pokazit něco, co pro vás znamená

Hrali jsme to v pohodě, dokud jsme nemohli. Naše jizvy se propletly jako naše srdce a naše ruce.

Začal jsi se cítit jako domov pro mě a já jsem se začal cítit jako domov pro tebe. Zvláštní, jak jsme se stali neoddělitelnými.

Nechali jsme se divoce dělat cokoli, říkat cokoli. Poprvé po tolika letech jsem něco cítil a bylo to s tebou.

Cítil jsem, jaké to je být milován navzdory tomu, co si o sobě myslím. Cítil jsem, jaké to je být přijat za to, kdo jsem.

Naučil jsem se, jaké to je, když člověk vidí pouze vás a vás; být šíleně zamilovaný.

Nemůžete pokazit něco, co pro vás znamená

Možná jsem ti to neřekl tolikrát, kolik jsem měl, ale byl jsi první člověk, kterého jsem dovnitř pustil poté, co jsem byl tak zraněn, první člověk, který vyšplhal po zdech, které jsem kolem sebe postavil.

Naše poctivost nás spojila tak blízko sebe. Byli jsme do sebe blázni. Ani jeden den v našem životě nebyl nudný.

Byli jsme ve vytržení, byli jsme zoufalí, byli jsme naštvaní, ale nikdy lhostejní.

Tak se mi zlomilo srdce. Kdo věděl, že ticho může být tak smrtící?

Kdo věděl, že ten, kdo mě tak hluboce miloval, se nestane ničím jiným než cizím člověkem?

Přestal jsi se ptát na můj život a už jsi mě nemohl pochopit.

Nejprve jsem si myslel, že dělám něco špatně. Myslel jsem, že jsem udělal něco, co tě odstrčilo.

Snažil jsem se změnit sebe a to šlo proti všemu, co jsme řekli, že nikdy neuděláme. Brzy na mě přišlo zoufalství a já jsem už nemohl jednat.

Cítil jsem se sám a opuštěný a nemohl jsem to vzít; ne když jsi byl se mnou, zatímco ve skutečnosti jsi byl daleko pryč.

Moje duše to nemohla vydržet. Byl jsem tak naštvaný na život, že mi dal něco tak dokonalého, jen abych to tak bezohledně vzal pryč.

Začal jsem si uvědomovat, že po uzdravení našich ran jsme se stali různými lidmi.

Žádný muž není stejný, když má bolesti a když ne. Nakonec jsme se rozešli a toho dne bylo navždy něco pryč.

Když se na to ohlédnu, stále nic nelituji. Je to tak, jak to mělo být.

Někdy do vašeho života přijdou lidé, aby vám ukázali vše, na co jste na sebe zapomněli - a pak někdy odejdou.

Přes všechno se o tebe nikdy nepřestanu starat.

Vždy, když uslyším milostnou píseň na mé třetí sklenici vína, budeš vždy první, ke komu se moje mysl dostane.

Vždy tě budu milovat. Doufejme, že jednoho dne v našem příběhu najdu útěchu.

Do té doby vám přeji sbohem. Plamen, který hoří dvakrát tak jasně, hoří o polovinu déle.

Tvrdě jsme padli a tvrdě jsme milovali. A tak jsme také skončili.

Někdy láska nestačí navzdory tomu, co říkají. Ty a já jsme živým důkazem.