Pokud si najdete cestu zpět, vaše pocity nikdy neopustily

Už se vás někdo zeptal, jestli věříte v spřízněné duše a myslíte si, že je to hloupá otázka??

Celá věc o bytí určené pro sebe navzájem vypadá kýčovitě a nereálně. Nikdy jsem se nad touto otázkou vážně nezamyslel, protože jsem upřímně nevěřil, že něco takového existuje.

Teprve poté, co něco hluboce změnilo můj život a přimělo mě otevřít oči nad touto možností.

My jako lidské bytosti často nevidíme dále než bezprostřední budoucnost. Někdy se cítíme zoufalí z věcí, které nám v budoucnu skutečně pomohou - v té době o tom nevíme.

Jakmile se vrátí, nezapomeňte, jak odešel

To se stalo jemu i mně.

Když jsme se rozešli, myslel jsem si, že jsem se s ním navždy rozloučil. Cítil jsem zármutek, jako by mi někdo jen vytáhl něco cenného z duše a utekl s tím.

Byl vším, co jsem chtěl. Věděl jsem to, když se jeho oči poprvé setkaly s mými.

Nikdy v životě jsem necítil takové spojení s někým jiným. Bylo to, jako by mi do srdce udeřil malý blesk pokaždé, když se na mě podíval.

Pokud mají být dva lidé spolu, najdou si cestu zpět

Hned nato jsem věděl, že jsem úplně jeho a on je můj, i když jsem to nedokázal vysvětlit.

S ním jsem konečně cítil, že je všechno na správném místě, zejména moje srdce. Byl to můj bezpečný přístav, člověk, kterého jsem nejvíce zbožňoval.

Přesně proto byla moje duše rozdrcena na kousky, když jsme se poprvé rozešli.

Strávil jsem tolik bezesných nocí s přáním, abych ho nikdy nepotkal, protože jsem nezvládl bolest. Začal jsem plakat při nejmenších spouštích a prosil jsem Boha, aby prostě zastavil, co se mi stalo.

Byly chvíle, kdy jsem si myslel, že to nikdy nezvládnu, ale nějak jsem to přežil.

Nejvíc mě překvapilo, že po tom všem, co se stalo, jsem stále věděl, že ho hluboce miluji.

Pokud mají být dva lidé spolu, najdou si cestu zpět

Navzdory tomu, že mě nutil cítit se nejistě nebo jednat sobecky, věděl jsem, že mi nikdy nechtěl úmyslně ublížit.

To je to, co udržovalo jeho paměť bezpečnou v mém srdci. Věděl jsem, že mě miluje stejně jako já jeho.

Věděl jsem, že na mě často myslel, i když jsem nedokázal vysvětlit proč.

Roky ubíhaly a já jsem stále cítil náklonnost ve svém srdci, ale nikdy jsem o tom nemluvil.

Přiměl jsem si myslet, že jsem se přes něj dostal. Ukázalo se, že jsem se velmi mýlil.

V okamžiku, kdy ke mně natáhl ruku, moje srdce začalo bít rychleji než kdy jindy. Okamžitě se mi zatočila hlava a nemohl jsem se ovládat.

Zpočátku jsem nevěděl, co mám dělat. Začal jsem přemýšlet a byl jsem rozhodnut mu neodpovídat, ale něco ve mně mě stále tlačilo, abych to udělal.

Udělal jsem odvážný krok a zavolal jsem ho. Když jsem uslyšel jeho hlas, roztavilo se mi srdce. Všechny potlačené pocity mi okamžitě zaplavily srdce.

V tu chvíli jsem věděl, že jsem do něj stále zamilovaný. Věděl jsem, že je to muž, se kterým jsem chtěl strávit život.

Věděl jsem, že jsem ochoten mu dát další šanci. Znělo to, jako by od té doby, co jsme se naposledy viděli, hodně dospěl, a díky tomu jsem se cítil šťastný.

Musel jsem se s ním setkat a znovu se do něj zamilovat. Byl to stejný člověk, ale tentokrát věděl, jak sám čelit svým démonům.

Konečně jsem se cítil jako doma. Jako by hledání skončilo.

Tehdy jsem si uvědomil, že věřím, že někteří lidé mají být spolu. Jsme živým příkladem.

Láska nezná žádná pravidla, prostě se to stane a vy to nemůžete ovládat.

Jediná věc, kterou můžete udělat, je být upřímný ke svým pocitům a zbavit se obav, které vás drží zpátky.

Láska je někdy o odpuštění, o druhé šanci. Vše záleží na tom, co cítíte a víte ve svém srdci.

Ukázalo se, že něco, co vypadalo jako kletba, bylo nakonec to nejlepší v mém životě, a za to jsem vděčný.

Kdybych tu bolest nezažil, nikdy bych nevěděl, jak moc pro mě znamená.

Proto jsem se naučil nikdy se nebát bolesti, ale jen mít důvěru, že pravá láska si vždy najde cestu zpět k vám.